Superschopnost dostupná člověku

Některé zvířecí schopnosti jsou záviděníhodné. Jedna z nich, zejména netopýr, je s trochou cviku dostupná každému.

Zvířata ohromují některými ze svých schopností, které jsou lidem nedostupné: některá dokáží létat, jiná vidí ve tmě nebo dokonce mají vysoce vyvinutý sluch. Ještě jedna velmi specifická schopnost je pravděpodobně v dosahu lidského mozku, ale je málo známá. Je to echolokace, způsob, jakým některá zvířata vydávají zvuky k lokalizaci určitých prvků v prostoru, jako jsou překážky, kořist nebo predátoři.

Tuto techniku ​​používají zejména netopýři a kytovci, jako jsou delfíni a velryby. Někteří nevidomí lidé ji již používají, zejména poté, co echolokaci zdůraznil Daniel Kish, zakladatel nevládní organizace World Access For The Blind. Kish se narodil s onemocněním, které donutilo lékaře mu ve 13 měsících odebrat oči. Poté dostal přezdívku „batman“, protože cvakáním jazyka vyhledával překážky v cestě pomocí ozvěny.

Nečekaně by echolokace mohla být dostupná i lidem, kteří neztratili zrak. Právě na tuto oblast se zaměřila neurovědkyně Lore Thalerová z Durhamské univerzity v nedávné studii publikované v časopise  Cerebral Cortex.  Společně s kolegy trénovali 12 nevidomých a 14 vidících účastníků v Kishových echolokačních technikách po dobu 10 týdnů a nechali je procházet virtuálními bludišti. Snažili se zjistit, zda by se tato schopnost dala osvojit v dospělosti.

Na konci sledovaného období zjistili, že účastníci vykazovali zvýšenou aktivitu v oblastech mozku, které zpracovávají světlo a zvuk. „Neexistují žádné důkazy o tom, že by nevidomí účastníci reagovali na trénink lépe než vidomí,“ vysvětlila Lore Thalerová časopisu  Nature . Navíc si tuto dovednost dokázali osvojit i starší lidé, takže věk nebyl určujícím faktorem. Echolokaci si proto mohl tréninkem osvojit každý a stát se „dalším způsobem, jak zkoumat své okolí“. 

Jak daleko se tato schopnost může rozvinout? Podle Lore Thalerové je nejúčinnější určit, zda se objekt vzdálený jeden metr posunul o několik centimetrů, ale také získat představu o jeho tvaru, aniž by ho viděli. Velikost a tvar objektu ovlivňují kvalitu ozvěny a doba návratu nám umožňuje odhadnout jeho vzdálenost. Nejprve je nutné zvolit techniku ​​hluku (lusknutí prsty, hluk ústy, poklepávání nohou atd.) a naučit se pozorně naslouchat. K potvrzení těchto výsledků by však byly nutné experimenty ve větším měřítku.